Dlouho jsem se nemohla najít v tom, co by mě naplňovalo. Vystřídala jsem spoustu zaměstnání. Od uklízečky až po letušku a překladatelku. Říkáte si, že to zní jako lukrativní pozice. Možná dočasně ano, ale nebude vás to naplňovat věčně. Alespoň u mě to tak nebylo. Práce letušky skutečně byla záživná, leč velmi stresující a absolutně se s ní nedalo nic plánovat, natož mít nějaký vztah. Jednoho dne jsem toho už měla po krk, tak jsem s tím sekla. Bylo mi jedno, že zahazuji kariéru.

Barevné graffiti a tagy Vám způsobí černý den, pokud jste ten obdarovaný

Chtěla jsem se zase věnovat něčemu, co mě bude naplňovat. A kde nebudu permanentně ve stresu a nebudu muset nonstop přemýšlet. A taková práce se nehledá úplně snadno. Nakonec se mi však podařilo ji najít… Začalo to vlastně náhodou. Jednou slavila moje kamarádka narozeniny a mně pro ni chyběla květina. Rychle jsem teda utrhla pár růží, co kvetou před mým domem. Doma jsem je ještě ovázala stužkou a přidala trošku sušených květin a zelených lístků.

No a rázem z toho byla krásná kytice. Honem jsem chvátala ke kamarádce, která už mě nedočkavě vyhlížela. Jakmile však spatřila květinu, ihned mi odpustila mé zpoždění. Bylo to jako by oněměla. Strašně se jí ta květina, co jsem narychlo vytvořila, líbila. Ptala se, odkud že ji mám. A já se jí pak přiznala, že je ručně vyrobená. Na to kamarádka otevřela ústa dokořán. Říkala, že je to jedna z nejhezčích květin, co kdy dostala a že bych se tomu měla začít alespoň volnočasově věnovat.

To jsem také začala dělat. Nejprve jsem vázala květiny spíše kamarádům. Později se přidali kamarádi kamarádů. Až se pak přidali známí a známí známých. Vše to šlo najednou děsně rychle. Až jsem najednou byla tak vytížená, že už to nešlo dělat jen volnočasově. Musela jsem začít z mého koníčku pomalu ale jistě dělat regulérní práci. Až jsem si jednoho dne otevřela konečně tolik vytoužené květinářství. Všichni na něj čekali. Nestačila jsem skoro stíhat, jaký byl nával hned po tom, co jsem otevřela. Dnes už je to asi rok, co mám otevřeno a stále se mi daří. Ale občas se objeví tuze nepřejícní lidé. Znáte to, drby, pomluvy a šíření nepravdy.

Zkrátka jen závidí váš úspěch a kompenzují si na vás své neúspěchy. Pěkně mi to leze na nervy. Už mě to opravdu velmi štvalo. Doufala jsem, že to brzy skončí. Ale mé tužby zůstaly nevyslyšeny. Naopak. Stala se děsuplná věc jednoho dne. Uličníci a nepřejícní lidé mi posprejovali mé milované květinářství. Napsali tam pěkně hanlivé vzkazy a chtěli mi tak ublížit a poškodit mě. Trošku jsem z toho byla v háji. Ale brzy jsem se sebrala a rozhodla se jednat. Proto jsem zavolala na pomoc společnost Čištění, likvidace graffiti Praha, kteří mi přijeli graffiti vyčistit z mého květinářství. Podařilo se jim to naprosto excelentně. Byla jsem velmi spokojená.